Na konci května jsme školily páťáky

Na konci května jsme provedly kurzem první pomoci hned dvě páté třídy základní školy ve Kdyni

V jedné z těchto tříd jsme školily již jednou, a to někdy na začátku roku. Jedna dívka dostala kurz pro třídu, jako dárek k svátku. Dětem se to tak líbilo, že chtěly repete. Z téhle třídy jsme si odnesly hned dva poznatky.

Jak je známo, v každé třídě se najde několik těch dětí, co potřebují, aby se o nich více vědělo – tedy těch co „zlobí“. Poprvé to tak opravdu vypadalo. Při druhém kurzu se nenašel jeden jediný, kdo by opravdu nedával pozor, naopak tu byl ohromný zájem a zápal. Všechny děti ochotně kontrolovaly dýchání, volaly na záchranku a masírovaly, a masírovaly.

Druhý poznatek mi způsobil husí kůži. Když při loučení jeden z žáků zvedl ruku a řekl: „No jo, vy říkáte, že máme dbát hlavně na vlastní bezpečí. Ale když se mi v létě bude třeba topit bráška, stejně pro něj skočím“. Chlapcův postoj jsem pochopila. Nejdřív jsem mu připomněla, že by s nimi vždycky měl být někdo dospělý. Vůbec jsem pak ale neváhala a místo rozloučení přidala ještě jedno téma – tonutí.

To proto, aby vždycky věděl (a s ním celá třída), jak správně a hlavně bezpečně postupovat.

Druhá pátá třída si kurz přála, po vyprávění svých spolužáků. Měli tedy kurz delší. I tady nás těšila zvídavost a ochota učit se praktickým dovednostem.

Proč píši ochota, když kurz chtěli? Na našich kurzech účastníky provádíme celkem reálně skutečnými simulacemi. Ty mohou být pro někoho psychicky (přiměřeně) náročné. Z toho důvodu je aktivní účast v simulacích, vždy dobrovolná.

K simulacím pak přinášíme dostatek vysvětlení k postupu, tím má každý možnost pochopit, co a proč má v dané situaci dělat. Reálné simulace to jen zapíšou do mozku hlouběji.

Žáci nám napsali moc milé zpětné vazby, které jsou vložené v referencích. Opakovalo se v nich, že se na nás těší zas příště. Tak my slibujeme, že pro vás zase něco vymyslíme. A třeba i v terénu. Více akce, více zážitků, více zkušeností.