Tak jako se vrací pachatel na místo činu, my se také vrátily.
Jen na lepší místo.
Na této škole jsme školily další zaměstnance v první pomoci.
Počáteční obavy jsme rychle rozprášily a rovnou se vrhli na jen nutnou teorii, a pak hodně praktických nácviků.
V rámci kurzu jsme vyvrátily některé hluboko zakořeněné mýty. Úplně jsme vyřadily vytahování jazyka kapesníčkem.
Vysvětlili jsme, proč je důležitá kontrola dechu. Prožité situace jsme
vždy rozebíraly .
Nemohly jsme zapomenout na umělé dýchání a masáž srdce.
To obvykle na kurzech lidé nemají rádi. Členem našeho týmu je resuscitační figurína s pracovním názvem Ken. Právě on umí odbourat ostych. Na našich kurzech si nácvik resuscitace účastníci užívají.
My už teď víme, že Ken nedýchá. Je potřeba zavolat záchrannou službu. Číslo 155 a odříkané telefonáty, jsme během čtyřhodinového kurzu absolvovaly hned několikrát. Je to důležité. Na základní škole v Koutě na Šumavě dobře vědí proč.
My na kurzech nezkoušíme, nepíšeme testy. Děláme to chytře. Právě v simulacích skutečných situací na závěr můžeme dobře posoudit, jak pozorné účastníky máme. A tady je na místě pochvala. Mezitím, co jedna volá záchranku, druhá zjišťuje cenné informace, další už si nasazuje rukavice, aby se na to krvácení podívala zblízka.
Co napsat na závěr.
Na vaší škole se nám moc líbilo. Chválíme aktivní přístup a spoustu otázek. To vždycky ukazuje na opravdový zájem.
A doufáme, že nový obsah vašich kabelek vám vždycky připomene „krok č. 1“.
Zase někdy nashledanou