Kurzy pro veřejnost v Domažlicích.

V druhé polovině června proběhly hned dva kurzy pro veřejnost v Domažlicích.

Většina účastníků už někdy kurzy první pomoci prošli, vzhledem k jejich povolání. Mimo jiné jsme zde měly, ženy pracující v mateřské školce, zdravotní sestry, ženu, která vychovává mladé hasiče, a ženu, která s dětmi sportuje. Také maminky čekající miminko ale i mládež školou povinnou.

V Domažlicích využíváme pro nás úžasné prostory místních skautů. Je zde totiž možnost simulací jak uvnitř, tak hlavně venku. Místo není úplně veřejné, takže simulanti svým křikem neděsí případné kolemjdoucí, a je tedy minimální riziko, že někdo z okolí opravdu zavolá záchranku.

To my si na kurzech pro jistotu jistíme, tím, že tyto simulace na 155 avizujeme. My totiž víme, že marný výjezd záchranky, může někde někoho stát i život. A nám jde o pravý opak. Naším cílem je posunout statistiky těch životů zachráněných. Proto nás na obou kurzech potěšila hojná účast a zájem o simulace.

My na našich kurzech nabízíme možnost fotografií a krátkých videí, které potom používáme také k propagaci, zároveň také na památku pro účastníky. Často jsou to fotografie hezké.

Několik jsem jich účastníkům ukázala, hned na začátku. U fotografie s krví měly dvě účastnice dotaz, jestli snad i ony budou zažívat krev? Při odpovědi, že ano, ale že je to dobrovolné, mi hned jedna z nich oznámila, že jak uvidí krev, omdlí.

Nakonec se tak nestalo. Sice si do krve úplně nesáhla, ale dívala se poměrně zblízka. Bylo vidět, že ona sama pocítila radost, že neměla potřebu omdlít. Sama pak pro všechny přítomné vyjádřila, že pro ní bylo výborné to, že jsem před simulací řekla, že je vše dobrovolné, a že není problém, pokud se simulace nezúčastní. Uvedla, že už jen informace, že musí jít a dívat se na krev by jí uvedla do ohromného stresu. Takhle byla úplně v klidu a svoji odvahu si mohla regulovat sama. Na konci byla velmi potěšena, že díky této zkušenosti si posunula své vlastní hranice – strachu z krve.

Ano, je to tak. Strach z krve lze právě zážitkovými kurzy odbourat. Už jen mít možnost zkusit si, jak je možné druhému pomoci, nanečisto.

V průběhu obou kurzů byla mezi účastníky patrná radost a ohromná úleva. Viděly jsme úsměvy, a slyšely také, že to je poprvé, co konečně vědí, že poskytování první pomoci má ohromnou logiku. Že je to poprvé, co poskytování první pomoci vidí, zkouší si jí, a hlavně mohou pochopit, co a proč dělat, a co rozhodně nedělat.

I z těchto kurzů máme krásné zpětné vazby. A žádost o kurz, kde bude více dramatičnosti a krve, a o kurz pro maminky. Takové kurzy chystáme už na září.

Jak se kurzy účastníkům líbili, se můžete dočíst na našem webu v referencích.